Doprava ZDARMA nad 500 Kč!

Recenze: Jak jsem čistil své bílé tenisky

Tento článek je o práci a radosti z ní. Doprovoďte mě do chodby našeho bytu a dozvíte se, jak jsem čistil své bílé tenisky. Povím vám však také, proč mám bílé tenisky v botníku právě já, ten, který se věnuje klasickému a nadčasovému oděvu a doslova na všech frontách jej propaguje. 

Patří mezi základní výbavu styluplných šatníků mužů i žen již dlouhá léta. Jsem přesvědčen o tom, že pokud bychom nyní uspořádali anketu a ptali se, který typ boty významně zasáhl do oblékání za posledních sto let, byly by mezi prvními, případně by s velkou pravděpodobností stály na samém vrcholu. Bílé kožené tenisky, sneakers. Jsou jedním z největších trendů v obouvání po několik posledních dekád. Nejsou ničím novým, jak by se mohlo na první pohled zdát. Stačí, když si vzpomenete na osmdesátá léta, tedy čtyřicet let zpět a signifikantní bílé prestižky nebo Adidas Samba, typické pro naše západní sousedy. Ty však navazovaly na léta třicátá nebo na obuv prvních profesionálních sportovců, tenistů a tenistek na začátku minulého století.

Celý článek si můžete dočíst zdarma pod obrázkem nebo poslechnout jako podcast.

Jsou kultovní. Téměř každá oděvní značka má svůj vlastní model bílých kožených tenisek a novinky v této sekci jsou ohlašovány minimálně každý týden. Nic převratného však vymyslet nelze, na první pohled vypadají všechny stejně, případně hodně podobně. Zřejmě se však jedná o záměr, protože právě onen klasický, jednoduchý vzhled způsobil onu nadčasovost, kterou bílé tenisky právem získaly. Některé značky vsadily společně s použitím umělé kůže na fast fashion a nabízí levné varianty na jednu sezonu, jiné se drží historických předloh a inovují je do současné siluety vyrobené z kvalitních usní. Tak je tomu u tradičních výrobců, jak je Chuck Taylor nebo legendární Keds, které daly na dlouhá desetiletí jméno i českému označení, aby se bílé kecky se staly povinou výbavou skautů, sportovců a turistů.

Proč jsou bílé tenisky vlastně tak populární?

Vnáší do běžných oděvních kombinací monochromatický vzhled výrazné, avšak naprosto univerzální a nadčasové barvy. Čistá bílá barva obuvi přitahuje pozornost, dodává jakékoli barevné kombinaci na klidu. Není důležité, zda si obujete bílé tenisky k sadě oděvů v přírodních tónech nebo je obujete ke kombinaci modré se zelenou, případně budou tím jediným, co naruší váš černočerný outfit. Jsou stejně tak minimalistické jako výrazné a jsou přímo stvořeny pro experimentování s nimi, když si je oblečou ženy k letním romantickým šatům s výraznými vzory květin nebo muži k tmavě modrému obleku a bílé košili s kravatou. Čistě bílé tenisky zvládnou jakoukoli oděvní kombinaci, kterou zvládnete vy.

Obr. 1 Před čištěním vytáhněte tkaničky. Pod nimi je kůže svršku opravdu dost špinavá.

Jak moc špinavé nosíte boty?

Je nutné dodat, že i přesto, že se jedná o tenisky, jsou to v prvé řadě boty. A ty, jak známo, musí být čisté. Bílé tenisky, které připomínají povrch uzeného sýra se nehodí k žádnému oděvu. Moje současné bílé tenisky, již několikáté v pořadí, jsem si koupil před pěti lety a vsadil jsem na nadčasový model, na kterém není vidět značka výrobce. Pro ty z vás, kterým je tato moje filozofie blízká, nechejte se inspirovat u švédského výrobce Vagabond. Na tomto místě bych vám mohl nyní popsat, jakým způsobem jsem je čistil všechna ta léta předtím a byl společně s polovinou chodby zastříkaný vodou a mýdlovým roztokem. Jistě by to bylo poetické vyprávění. Nevynechal bych totiž, jak daleko dostříknou kapky ze štětin kartáče, aby vytvořily pás připomínající mléčnou dráhu a jak dlouho poté trvá, než vše uklidíte. Tentokrát bylo však vše jinak. Dostal jsem příležitost vyzkoušet pedag. Novou jednodušší metodu čištění z dílny německého výrobce produktů pro údržbu bot a péči o chůzi.

Čtěte dál, protože se ještě dozvíte:

  • jak postupovat, aby bylo čištění opravdu perfektní a partneři vám boty záviděli
  • jak vyprat bílé tkaničky, aby vám nezamotaly půlku věcí v pračce do sebe
  • kolik minut vám takové totální oživění bílých bot z večera odčerpá

Obr. 2 Čistící emulze se dobře drží v ruce. K vytvoření tlaku na ventil mějte druhou ruku v botě. 

I přes ujištění, že k žádnému výraznému ušpinění během údržby nemůže dojít, oblékl jsem si šedou režnou zástěru s laclem tak, jak mám na podobnou práci ve zvyku. Pevně utáhl kolem pasu, abych taky trochu vypadal. Z obou bot jsem vytáhl tkaničky a vložil je do teplé vody, kterou jsem napustil do umyvadla a přidal pár kapek tekutého pracího prášku. Donesl jsem si stoličku do prostoru chodby, usedl na ni jak na verpánek a s očekáváním otevřel lavičku s emulzí Sneaker Cleaner s nápadnou zelenou vlnkou, která označuje všechny produkty určené k čištění. Na vrcholu lahvičky, která svojí velikostí dobře sedí do ruky, je tvrdší pěnová vrstva na mechanické odstranění nečistot. Svoji levou ruku jsem vsunul do špičky tenisky, abych měl stabilní tlak proti mé pravé ruce s emulzí. Když něco dělám, tak pořádně. S hloubkovým čištěním začínám vždy na jazyku boty, tam totiž pod tkaničkami ulpívá nejvíc prachu. Ten poté, co se smísí s vlhkostí nohy nebo prostředí, vytvoří nepěkné pruhy. Přešel jsem k vnitřní straně šněrování a poté na svršek.

Pozor. Jedno uživatelské varování.

Nikdy nezačínejte podešví. Bývá totiž nejšpinavější a můžete touto změnou postupu roznést nečistoty na celou tenisku. Přitlačil jsem a krouživými pohyby, podobně jako tlustou fixou, začal čistit botu. Na povrchu se začala vytvářet suchá pěna, která, k mému překvapení, nekape. Postupoval jsem od špičky po jednom boku k patě a stejně tak pečlivě vyčistil i druhou stranu. Nečistoty, která byly ve vráskách boty, byly během dvou tří tahů pryč, respektive součástí vytvořené pěny, kterou jsem setřel hadříkem. Až na jednu třícentimetrovou tenkou linku, která se táhla zrovna na špičce boty. Sem s kartáčkem, toto nejde vyčistit. Znáte to možná také, jakmile dojdete na hranici s novou metodou, sáhnete po její staré verzi. Jelikož pěna nestříkala, nehrozilo žádné velké riziko. Po několika tazích kartáčem tam i zpět však skvrna nezmizela. Zřejmě je to vryp do povrchu usně boty, který se nyní jevil tmavší, pomyslel jsem si a nechal ji být.

Obr. 3 Pěna, která se vytvořila na povrchu nestéká a nekape, je suchá, pokud to lze o pěně říci. 

Na řadě byly podešve, respektive její gumové části, které tvoří bok tenisek. V rýhách prach, na patách tmavě šedé skvrny vzniklé při řízení auta a na špičce několik šmouh, které pořídíte při běžné chůzi. Podešev čekal stejný postup čištění. Na této části prostředek pěnil ještě více, přesto nekapal na zem ani na zástěru. Naprostá většina nečistot zmizela po dvouminutovém čištění, až na skvrny na patách. Na řadu přišel opět kartáček, aby svojí klasickou mechanikou práci dokonal. Hotovo.

Ptáte se, zda je postup tak odlišný?

Obrovskou výhodou této metody je, že boty nejsou mokré, nejsou promáčené jako od předešlých čistících metod, které jsem dělal. Až na trochu pěny a pochopitelně praní tkaniček ve vodě, téměř suchý proces. Tenisky tedy nebylo nutné na 24 hodin nechat na napínácích a vyčkat, až uschnou. Byly hned připraveny na oživení. Doslova nový dech, opravdovou resuscitaci, si však měly ještě prožít.

Obr. 4. Jemné štětiny kartáčku + roztok pracího mýdla + troška trpělivosti = čisté tkaničky.

Na řadě ale byly tkaničky, které se koupaly v umyvadle v pracím roztoku. Nedoporučuji dávat je do pračky, zamotají se do ostatních věcí, doslova vám sešněrují ostatní věci k sobě a stejně se nevyperou. Vezměte každou z tkaniček jednotlivě do ruky a pomocí kartáčku s jemnými štětinami je pod hladinou vykartáčujte. Z pod hladiny nestříká voda. Převracejte tkaničku v ruce, všechny nečistoty se po necelé minutě kartáčování zmizí. Tkaničky nelze dobře vyždímat, proto používám suchý čistý hadřík. Několikrát po sobě tkaničku protahuji hadříkem, který vodu nasaje. Pověsil jsem je, aby doschly na vzduchu.

A jdeme do finále.

Moje tenisky odpočívaly pár minut na svých napínácích, aby se jim dostalo finální péče. K tomu pedag vytvořil Ultra White bílý krycí krém a troufá si na stránkách produktu tvrdit, že je vhodný pro bělení nejen všech opotřebovaných míst na kožených botách, ale také na gumě podešve či textilu. A to včetně golfových bot. Kdo víte, o čem mluvím a jak dokonale jsou bílé golfové boty zašedlé, dovedete si představit toto relativně silné prohlášení. Možná, že se ke golfu někdy na tomto místě dostanu také, tentokrát však na výsledek čekaly moje "vagabondy".

Obr. 5 Ultra white je krycí krém, který však navíc botu impregnuje a vyživuje. Méně se tak špiní.

Lahvička má stejný rozměr jako čistící emulze, jen jí na etiketě vévodí oranžová vlnka, značící všechny produkty pedag určené pro finální péči o boty. Německá systematičnost je praktická. Na špičce lahvičky je jemný polštářek z molitanu a pod ním skrytý ventil. Stačí přitisknout na botu a molitan nasaje bílý krém. Opět nikde nic nekape, vše je precizně snadné s opravdu překvapivým výsledkem. Prostředek zanechává už po jednom přetření výrazně bílý povrch, který je obratem suchý. Žádný zápach, žádné aroma, nic. Jen čistá bílá. Jazyk, vnitřní strana šněrování i viditelné části doslova září. Nepřeháním. Zmizla i ta "nevyčistitelná" šmouha na špičce boty, stejně tak čistě bílé jsou i gumové části boků obou podešví.

Obr. 6 Tenisky přímo vybízejí k obutí. Je to jak s čistě bílou košilí. Chce se vám je vzít na sebe.

Jsem výsledkem nadšen. Navlékám pečlivě tkaničky, které už jsou skoro suché. Za necelých třicet minut, které uplynuly od jejich vyvléknutí ze špinavých tenisek a začátku celého oživení, stojí na zemi čistě bílé tenisky. Nutno dodat, že výsledek udělal na moji ženu takový dojem, že jsem směl další půlhodinu strávit tím, aby byly ty její stejně tak bělostné, jako moje. 

 

Autor: Daniel Šmíd (www.danielsmid.cz)